Lindt's BLOG

Podařilo se nám (společným úsilím) úplně odplínkovat! Moc mě těší, že jsme to stihly ještě před 2,5 rokem.
Pomohlo nám aplikování hned několika rad... čůrací panence jsem dokonce spíchla kalhoty, aby bylo co sundavat... ;) (http://www.maminkam.cz/jak-naucit-dite-na-nocnik-za-jeden-den), pomohlo veliké chválení a potlesk, odměna (dávali jsme brusinky) a povzbuzování, svůj podíl měly také kalhotky s obrázkem princezny... ;)
Zvládá nočník i wc. Byla jsem překvapená jak rychle se to podařilo a ještě víc, že Liduška od té doby už zcela odmítla vykonávat potřebu do plínky (na cestu do města dostala plínku, protože jsem si nebyla jistá jestli vydrží, ale vydržela spolehlivě), držela to statečně dokud nebyla možnost aspoň na travičku.
Asi týden jsem pak ráno vyhazovala suché plínky a tak jsem se rozhodla zkusit to i na noc... :D Teď jak je chladněji se sice budí v noci na čůrání, ale jinak vydrží už celou noc spinkat bez nehody (večer před spaním cca v 8 se vyčůrá a další potřeba je až ráno v 6).
Mám velkou radost. :D

Pracuju na tom, abych brala své dítě takové jaké je (s větší vděčností za to jaká je – úžasná, hodná, krásná, zdravá).
Mám tendenci srovnávat, hodnotit, mám sklony k perfekcionismu a to ve spojení s uvědoměním si vlastních nedostatků a nedokonalosti vede k pocitům zklamání (že nejsem schopna ji naučit to, co by měla už umět).
Uvědomila jsem si, že mě to odrazuje od snažení se, místo toho, aby mě to motivovalo k hledání nových způsobů a cest k učení. Uvědomila jsem si, že jsem začala pochybovat i o ní. Takhle to nejde.
Přestávám hodnotit ji... vytyčila jsem si pouze úkoly pro sebe.